O mně

Veronika Máková je absolventkou Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL, uznávanou vědkyní v oblasti materiálového inženýrství i docentkou v oboru textilní technika a materiálové inženýrství. Její profesní dráha ukazuje, jak může inspirativní univerzitní zázemí formovat špičkovou vědeckou kariéru a dovést nadanou studentku z libereckých laboratoří až ke spolupráci s nositeli Nobelovy ceny a k patentování revolučních nanotechnologií.

Klíčovým pilířem jejího současného působení je vědecko-výzkumná činnost na Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace CXI TUL a výuka budoucích generací vědců na katedře chemie FP TUL. Ve své badatelské práci se dlouhodobě specializuje na materiálový design a chemii organosilanů.

Hlavním pilířem práce docentky Mákové je syntéza inovativních hybridních materiálů na bázi nanočástic a vláken z organo-mono a organo-bis-silylovaných prekurzorů. Cílem je vývoj čistě hybridních (nano/mikro)vlákenných materiálů s definovanou funkčností. Výzkum zahrnuje komplexní studium jejich fyzikálně-chemických vlastností s přímým cílením na biomedicínské aplikace. Díky své multifunkcionalitě představují tyto materiály strategické řešení rovněž pro oblasti heterogenní katalýzy, separačních procesů, ukládání energie, nebo vývoje vysoce citlivých senzorů.

Mezinárodní úspěch vědkyně dokládá úctyhodná řada publikací, stovky citací a zejména tři mezinárodní a šest národních patentů, z nichž vyčnívá evropský patent z roku 2022 zaměřený na čistě hybridní organosilanová vlákna.

Vše přitom začalo v letech 2004–2008 studiem učitelství chemie a geografie na FP TUL. Škola, kterou zvolila, se ukázala jako nejlepší životní volba. Na katedře chemie Veronika našla vřelé a podnětné prostředí, kde v ní profesor Ivan Stibor rychle rozpoznal skrytý talent pro organickou chemii. Pod jeho vedením vypracovala diplomovou práci, která získala Cenu rektora, a otevřela si dveře na prestižní Ústav organické chemie a biochemie AV ČR. Zde měla jedinečnou možnost pracovat a denně se setkávat s legendami české vědy, jako byli profesoři Josef Michl a Antonín Holý.

Získané základy z Liberce Veroniku následně vystřelily na špičková zahraniční pracoviště École nationale supérieure de chimie de Montpellier a na Université de Strasbourg, Institut de Science et d'Ingénierie Supramoléculaires (ISIS). Právě postdoktorská stáž ve Štrasburku pod vedením top vědkyně Luisy de Cola se stala klíčovým milníkem její kariéry. „Když jsem na Istitut přišla, působili zde tři nositelé Nobelovy ceny, se kterými jsem se běžně setkávala. Nejvíc mě na nich fascinovala skromnost, vstřícnost a vřelost, se kterou k nám přistupovali. Zejména pan profesor Jean-Marie Lehn je velmi přátelský, ochotný a nápomocný člověk. Kdykoliv jsem cokoliv potřebovala a obrátila jsem se na něj, a to i několik let po stáži, vždy se mi snažil ochotně pomoci,“ říká Veronika Máková.

O silném poutu s domovskou univerzitou svědčí fakt, že se Veronice v roce 2019 podařil husarský kousek, když profesora Lehna osobně pozvala na přednášku přímo na TUL a tento věhlasný vědec nabídku přijal.

Zpětně Veronika Máková oceňuje, že ji studium v Liberci naučilo nejen odborným znalostem, ale především tomu, jak efektivně spolupracovat s lidmi a pracovat s informacemi. Současným i budoucím studentům jednoznačně doporučuje, aby o studiu v Liberci uvažovali, protože univerzita má obrovský výzkumný potenciál v celé řadě oblastí. „Ať už se jedná o technické obory, nebo ty přírodovědné, například právě nanomateriály a nanotecnologie. Já osobně bych si studium nejradši zopakovala,“ usmívá se Veronika Máková.