O mně

Romana Wágnerová je absolventkou oboru český jazyk a literatura a historie na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci. V současné době pokračuje v doktorském studiu na UJEP v oboru Teorie vzdělávání v bohemistice.

Již během studia na TUL začala učit na základní škole v Jablonci nad Nisou, kde působí již devátým rokem a svůj pedagogický záběr rozšiřuje také o matematiku a anglický jazyk. K dalšímu vědeckému rozvoji ji inspiroval vedoucí její diplomové práce, profesor Uličný. V rámci svého doktorského výzkumu vyvinula inovativní mobilní aplikaci „Větná dráha“, která modernizuje výuku češtiny a pomáhá zejména žákům se speciálními vzdělávacími potřebami či ze sociálně slabého prostředí. Tato aplikace letos zvítězila ve fakultní soutěži SGS a postoupila do univerzitního kola. Kromě výuky na základní škole přednáší didaktiku českého jazyka na UJEP a jako vyučující se vrátila i na svou alma mater, kde na katedře primární a preprimární pedagogiky vedla semináře literatury pro děti a mládež.

Do Liberce Romana přišla z malé obce na Moravě na základě skvělých doporučení a Liberec si okamžitě zamilovala. Na období studií vzpomíná jako na jednu z nejkrásnějších částí svého života. „Studium bylo náročné, ale vždy bylo prodchnuté přátelským duchem a úzkým spojením s vyučujícími,“ vzpomíná Romana Wágnerová. Nezapomenutelné jsou pro ni zejména exkurze s historičkou Kateřinou Portmann – od přespání v terezínských kasárnách až po návštěvu věznice na Pankráci. Velký respekt chová také k doktoru Lábusovi. Jak říká, na jeho přednášky v sedmém patře tehdejší univerzitní budovy S byla ochotna vyjít pověstné „pekelné“ schody klidně i několikrát denně a kdyby to šlo, zamířila by ještě výš.

Velmi si cení toho, jak ji studium formovalo po osobnostní stránce. I po absolutoriu zůstává s univerzitou v kontaktu, například skrze pravidelnou účast na historických konferencích o česko-slovenských vztazích. TUL vnímá jako místo, které umožňuje svým absolventům růst i po dokončení školy.

Romana z vlastní zkušenosti vyzdvihuje především sociální zázemí univerzity. Jako studentka s velmi nízkými příjmy a bez podpory rodiny oceňuje excelentní přístup studijního oddělení i materiální pomoc, jako sociální stipendia či zapůjčení techniky. Tato zkušenost ji natolik ovlivnila, že stejným empatickým a podporujícím přístupem se dnes řídí i ve své praxi na základní škole, kterou navštěvuje vysoké procento sociálně slabých dětí. „Moc dobře si uvědomuji, že bez podpory těchto lidí bych nemohla dostudovat a splnit si svůj sen, a tak se snažím tuto štafetu předat dál,“ říká. A jak dodává: studium pod Ještědem by si bez váhání vybrala znovu.