Kateřina Jírová je absolventkou studijního programu Speciální pedagogika na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci. Její profesní cesta je inspirativním příkladem toho, jak lze díky odhodlání a vzdělání propojit osobní růst s pomocí druhým.

Klíčovým pilířem její kariéry je vedení neziskové organizace Centrum LIRA, kde již čtvrtým rokem působí jako ředitelka. Pod jejím vedením organizace poskytuje ranou péči a sociálně aktivizační služby rodinám dětí s poruchou autistického spektra. Kateřina zde řídí týmy ve dvou sociálních službách a aktuálně pracuje na registraci služby třetí. „Byla to pro mě velká výzva spojená s vysokou mírou odpovědnosti vůči zaměstnancům, organizaci i rodinám dětí s postižením. Mým cílem bylo zachovat vysokou odbornou úroveň služeb, stabilní tým a zajistit dlouhodobou dostupnost podpory pro rodiny. Toto období vnímám jako jeden z největších profesních i osobních růstů svého života,“ říká Kateřina Jírová.

Její vliv však přesahuje regionální úroveň – jako předsedkyně správní rady Asociace rané péče ČR hájí zájmy 33 poskytovatelů napříč celou republikou. Profesně se zaměřuje na propojování sociální, zdravotní a školské oblasti a na prosazování systémových změn, které usnadňují život pečujícím rodinám.

Rozhodnutí začít studovat na TUL v roce 2018 bylo pro Kateřinu zásadním milníkem. V té době pracovala v administrativě a jako matka dvou synů musela zvládnout náročný souběh zaměstnání, péče o rodinu a vysokoškolských povinností. Studium jí však otevřelo dveře k přímé práci s klienty a umožnilo jí profesní posun, který jí dává hluboký smysl. „Studium mi dalo nejen odborný základ, ale také schopnost kriticky přemýšlet, pracovat s informacemi a odborně komunikovat. Tyto dovednosti využívám prakticky každý den,“ vysvětluje.

Dnes Kateřina nadále rozvíjí své kompetence v oblasti mediace a facilitace, aby mohla ještě lépe vést své týmy a pomáhat rodinám v náročných situacích. Propojení s alma mater zůstává i po letech velmi úzké – Centrum LIRA dlouhodobě spolupracuje s TUL při odborných praxích studentů. Kateřina tak umožňuje budoucím speciálním pedagogům vidět reálnou praxi, stejně jako ji kdysi formovali její vyučující v Liberci.

Zpětně vnímá období na univerzitě jako čas velkého osobního vítězství. Dokázala si tehdy, že je možné překonávat vlastní hranice i v období, kdy už má člověk mnoho životních rolí a povinností. Studentům vzkazuje, aby se nebáli výzev a maximálně využívali možností praxí, protože právě kontakt s realitou ukáže tu správnou cestu. „Pokud bych stála znovu před stejnou volbou, rozhodně bych do studia na TUL šla znovu. Otevřelo mi to dveře do úplně nového světa,“ uzavírá.