O mně

Eva Le Peutrec je světově uznávanou architektkou a absolventkou Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Její profesní dráha, která ji z libereckých ateliérů zavedla až k práci na pěti kontinentech včetně mrakodrapů, patří k inspirativním příběhům cesty za snem.

Dominantou jejího portfolia je navrhování výškových budov a rozsáhlých urbanistických celků. Na svém kontě má návrhy pro 26 mrakodrapů, z nichž čtyři již stojí, a projekt celého milionového města v Číně. Mezi její nejvýznamnější práce patří Agriculture Logistic Center – 348 metrů vysoký mrakodrap se šroubovicovou konstrukcí v Číně. „Srdcovým“ projektem zase byl odvážný návrh obnovy vyhořelé katedrály Notre-Dame v Paříži. Kromě obřích multifunkčních center se věnuje i drobnějším stavbám, jako jsou knihovny či galerie, kde klade důraz na detail a lidský rozměr prostoru. V současné době působí v pražském ateliéru CASUA jako hlavní architektka (Principal Architect).

Zásadním impulsem pro její kariéru byl už samotný koncept liberecké fakulty, který propojoval teorii s intenzivní praxí. „Tato fakulta byla unikátní v tom, že nás učili lidé z terénu, kteří měli vlastní ateliéry a firmy. Naučili jsme se to, co architekt skutečně dělá,“ vzpomíná Eva Le Peutrec na své učitele, velké osobnosti jako profesory Suchomela, Škalouda či inženýra Vodu. Právě díky povinné roční stáži, kterou absolvovala v San Francisku, získala odvahu po promoci odpovědět na inzerát v Šanghaji. Čína se pak stala akcelerátorem její kariéry, kde se v pouhých 26 letech dostala k zakázkám za miliardy dolarů.

V rámci své odborné filozofie prosazuje architektka mrakodrapy jako nejekologičtější formu moderní výstavby. Podle Evy Le Peutrec tyto „vertikální vesnice“ efektivně brání rozšiřování měst do krajiny, šetří ornou půdu a díky vysoké koncentraci služeb vytvářejí města krátkých vzdáleností, která eliminují nutnost automobilové dopravy. Ve svých projektech se snaží o to, aby výškové budovy nebyly jen solitérními monumenty, ale živými komunitami s otevřeným parterem, kde dochází k přirozené interakci mezi lidmi a městem.

Kromě architektury se Eva věnuje designu a psaní. Ve své knize Architektura kreativního myšlení sdílí zkušenosti, jak pomocí kreativity řešit každodenní problémy. Kreativitu vnímá jako dovednost, kterou lze trénovat a která je klíčová pro přežití v náročných podmínkách – sama se o tom přesvědčila během šesti let života v Šanghaji i patnácti let v Nové Kaledonii.

Studentům TUL Eva vzkazuje, aby se nebáli překonat strach a šli si za svou vizí, i když cesta k ní není vždy přímočará. „Je důležité mít svůj maják – osobní vizi. Pak už je jedno, jak se k ní blížíte, i když plujete cik-cak podle toho, jak fouká vítr. Musíte se zkrátka stát architekty vlastního života,“ říká architektka, která na svou alma mater dodnes ráda vzpomíná pro jejího nezkrotného studentského ducha a „neanonymní“ přístup.